Dnes s Jiřím Strachem, který je již mnoho let stálicí mezi českými režiséry a v kontrastu se svým příjmením je považován za jednoho z nejlaskavějších. A my jsme si ho vybrali pro novou kampaň minerální vody Korunní. Jak vnímá svět reklamy?
1. Baví Vás víc točit filmy pro TV nebo pro velká plátna?
Ono je to už dneska celkem jedno. Mraky televizní produkce se blíží – a často překonává kinovou kvalitu. Třeba 24 hodin nebo Hořící keř původně vznikaly „jen“ pro televizi. Navíc při dnešní návštěvnosti kin je primární soustředění se na velká plátna čirou marností. V podstatě to už je jen o ješitnosti tvůrců, aby se při premiéře producírovali po červeném koberci. Naopak když člověk udělá slušný televizní film, tak ho jeden večer vidí milion a půl lidí.
Já se snažím točit filmy tak, aby byly promítatelné kdekoli – od velkých pláten po internet. Je mi to fuk. Důležité je, jestli v divácích zůstane nějaká emoce nebo jestli je zasáhne to téma, o kterém vyprávíte.
2. Které natáčení pro Vás bylo nejzábavnější/nejzajímavější?
Asi Anděl Páně. To byla největší psina. Nejen před kamerou, ale i za ní. S Trojanem, Dvořákem a Švehlíkem jsme utužili to parťáctví. Ještě s pomocí jistého Jamesona. Bylo to velký. A myslím, že si už nadosmrti zbydem.
3. Jaký máte vztah k reklamě?
Hezký. Jinak bych je netočil… Ale pravda, ne za každou cenu. Když mi někdo donese nudnej plytkej script, asi by nenašel cifru na smlouvě, pro kterou bych vstal z postele. Jsem vlastně línej člověk. Vstanu jen, když to za to stojí. Když to má fór. Život má člověk prožít v legraci, ne zpruzen, že točí ptákovinu. Ať už ve filmu, nebo v reklamě, to je fuk.
4. Čeho byste rád víc viděl v reklamních spotech? Např. žánr?
Víc odvahy. Kreativní. Chce to nápad. Jít na dřeň. Nebejt nudnej. Připosranej. Z těch skriptů je často cítit, jak agentury levitují kolem klientů, o ničem je nepřesvědčí, za nic se s nimi nepohádají, skáčou, jak klient píská, aby nepřišly o kšeft. A výsledkem jsou nudná nic, která se ovšem vábně zanořují do klientských análků. Tak na to sere Bílej tesák, řekl by klasik.
5. Co Vás nejvíc baví na natáčení reklam?
Catering. Bývá vždycky opulentnější než u filmu, protože to už Státní fond pro podporu kinematografie nepodporuje.
6. Vzpomínáte na první reklamu, kterou jste točil?
Jistě. Bylo to HBO pro Tanagru Viléma Rubeše a Čestmíra Bendy. Snažili se mě přesvědčit, že to je lowbudget, na což jsem jim skočil, protože jsem neměl nic na showreelu a něco jsem tam mít chtěl. Ale vůbec to neva. S touhle dvojicí Tučňák a Frankenstein byla neuvěřitelná čurina, nadhled, černý humor, urážky bez limitů. Můj humor. A pak jsme udělali slavnou Korunní každý den a pár dalších roztomilostí. A i když to byly pokaždé lowbudgety :-)), aspoň jsem měl na cigára.
7. Co byl pro Vás nejzajímavější produkt, ke kterému jste natáčel reklamu?
Bavil mě Besip. A Červený kříž. Je zajímavé, že charity mají povětšinou poutavější kreativu. Sám nevím, proč to tak je. Myslím ale, že příliš briefů a množství zadání jen spoutává. Klienti často chtějí „prodat“ všechno, nejradši by do třiceti vteřin narvali i seznam všech obchodů, kde se to dá koupit.
8. Je něco, na co byste reklamu opravdu rád točil?
To už jsem si splnil. Anděl Páně je reklama na Pánaboha a jeho schopnost odpouštět. Trvá hodinu a půl a každý rok se před Vánocemi dostane do breaku. Mezi jiné reklamy.
9. Posledním reklamním počinem jsou TV spoty pro Korunní. Jak se Vám líbily nápady a celkový koncept?
Bodejť by se mi to nelíbilo, když tu békovinu vymyslel Tučňák (Vilém Rubeš). Navíc smrad jeho cohib je povznášející, něco jako kadidlo v kostele. V takovém tvůrčím oparu se člověk dotýká uměleckých výšin.
10. Našel jste si mezi postavami nějakou oblíbenou? Případně která to je?
Mám rád všechny své postavy. Ale asi nejvíc mě jako katolíka baví pan farář, který si ten sirup míchá do kalicha. Má to montypythonovskou nadsázku. Takového humoru jsou schopni jen Židé, umějí si moudrostí dělat legraci sami ze sebe.
Počítám, že nám ho zakážou, že nějakej „pravej katolík“ bude uraženej a začné psát bonzdopisy leckde všude. Tak ať. Já věřím, že v nebi se budou chechtat. Tam smysl pro humor určitě mají. Jinak by se nevydrželi mnohokrát na ten náš svět dívat.
11. Jak se Vám daří přesvědčit klienta v momentě, kdy víte, že něco bude fungovat a klient je skálopevně přesvědčen o opaku?
Všechno je o ješitnosti. Když klient není ješitný idiot a režisér není ješitný idiot, pak taková situace prakticky nenastane. Já respektuji jejich požadavky na produkt, packshot, snažím se naplnit, tedy odvyprávět, co a proč chtějí komunikovat. To musím pochopit. Jinak bych točil reklamu na Stracha a ne na to či ono.
Klient zase ví, že umím stavět záběry, pracovat s herci, že umím překládat do filmové řeči, že na to mám školy a zkušenost. Věří mi. Když mi věřit nechtějí, ať si vezmou jiného režiséra, kterému věří. Jednoduchá matematika.
12. Jak často se to stává?
Málokdy. Mně skoro vůbec.
